Jak nám při pálení žáhy pomohou léky?
Léky užívané při pálení žáhy, nebo obecně při refluxu, fungují několika mechanismy. Potlačují tvorbu žaludečních šťáv, neutralizují obsah žaludku a dvanáctníku a také upravují pohyb stěny trávicího ústrojí, tj. jeho motilitu.
V praxi se jedná o 3 velké skupiny léčiv. Mezi ně patří tzv. inhibitory protonové pumpy, H2-blokátory a antacida.
Inhibitory protonové pumpy (označované zkratkou PPI) jsou nejmodernější léky, které jsou volně prodejné nebo na předpis. Z volně prodejných jsou známé omeprazol (10 nebo 20 mg tableta) a pantoprazol (20 mg tableta). Tyto léky nejsou předmětu hodnocení ve Pharmatestu.
Dále se uplatňují tzv. H2-blokátory. Mezi ně patří například ranitidin (75 mg) a famotidin (10 mg). Ty blokují tzv. H2- receptory v žaludeční sliznici, čímž zastavují sekreci žaludeční kyseliny, snižují její objem a také tvorbu trávicího enzymu pepsinu. Tyto léky rovněž nejsou předmětem hodnocení ve Pharmatestu.
Předmětem našeho testu jsou antacida. Jejich účinek spočívá v neutralizaci žaludečního obsahu. V léčbě pálení žáhy se uplatňují už dlouhá léta. Mají pro léčbu spíše doplňkový význam. Nicméně jsou lékem volby určeným k úlevě příznaků refluxu zejména v případech, kdy se příznaky nevyskytují příliš často a nejsou intenzivní. Pacienti mohou díky nim řešit svoje obtíže pomocí samoléčby.
Antacida neutralizují žaludeční obsah, a tak tlumí pocit pálení žáhy. Jejich cílem je zvýšit pH v žaludku, a tak jeho obsah neutralizovat. Jedná se o různé soli, které působí přímo na sliznici a nevstřebávají se nebo zcela minimálně. Mají tedy minimální systémové působení. Antacida obvykle podáváme tzv. „on demand“, tj. při potřebě, a to 4–6× denně. Nejlépe mezi jídly, 1–3 hod. po jídle. Efekt přetrvává přibližně 1 hodinu. Nicméně tento čas se může lišit, jak to uvidíme i v našem přehledu.
Přehledné rozdělení antacid
Antacida jsou známá tím, že ionty obsažené v solích antacid mohou vstupovat do interakce např. s některými antibiotiky, zároveň hrozí zpomalení vstřebávání současně užitých léčiv, proto jsou antacida podávána nejdříve 2 hodiny po užití jiných léčiv.
Jak si ukážeme v našem přehledu, liší se antacida nástupem a dobou trvání účinku a také svými kontraindikacemi, tedy za jakých podmínek by je pacienti neměli užívat.
V praxi se setkáme s těmito 4 skupinami:
- Antacida obsahující sloučeniny hliníku a hořčíku
- Antacida obsahující kyselinu alginovou
- Antacida obsahující sloučeniny bizmutu – u nás se nepoužívají
- Antacida obsahující hydrogenuhličitan sodný
Antacida s obsahem hliníku a hořčíku se užívají nejčastěji
Výhodou je právě kombinace hydroxidu hlinitého a hydroxidu hořečnatého, které vytvářejí komplexní sloučeniny, jež mají dlouhodobé neutralizační účinky. Účinnost je závislá na přítomnosti stravy v žaludku. Z prázdného žaludku vymizí přibližně do 30 minut, v přítomnosti stravy je předpokládaná doba účinku 2 hodiny.
Tento druh antacid by neměli užívat pacienti s chronickým selháváním ledvin. Při delším užívání se u nich zvyšují plazmatické hladiny hliníku a hořčíku. Opatrnosti je třeba při těhotenství, hlavně v prvním trimestru, a během kojení. Kombinace antacida kombinující hořečnaté a hlinité soli je i z důvodu prevence průjmu, resp. zácpy. Hořečnaté soli navíc zvyšují tonus dolního jícnového svěrače, což je pro pacienty s refluxem benefit. Tato skupina antacid se může používat u dětí od 15 let.
Samostatnou kapitolou je pak hydrotalcit. Je to zásaditý uhličitan hořečnato-hlinitý v hydratované aktivní formě. Přesněji řečeno představuje magnéziovo-alumíniová sůl v monosubstanci s definovanou vrstvovitě-mřížkovanou strukturou. Díky této struktuře má hydrotalcit prodloužený účinek. Ionty, které neutralizují účinek vodíkových iontů H+ důležitých pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové (HCl), klíčovou látku žaludečních šťáv, se z mřížky uvolňují postupně. Tento děj se přitom odehrává rychle, ale přitom úměrně množství přítomné kyseliny chlorovodíkové. Navíc se ukazuje, že hydrotalcit má i další významné vlastnosti. Zpomaluje aktivity trávicího enzymu pepsinu, váže žlučové kyseliny a podněcuje i tvorbu prostaglandinu, látky, která poskytuje ochranu sliznice jícnu a žaludku. Hydrotalcit mohou užívat děti už od 12 let.
Antacida obsahující kyselinu alginovou
Někdy se neřadí do antacid a představují samostatnou skupinu preparátů s alginátem. Na našem trhu je možné zakoupit přípravek Gaviscon kombinující kyselinu alginovou v kombinaci se slabými antacidy. Kyselina alginová v přítomnosti žaludeční kyseliny precipituje a na povrchu žaludečního obsahu vytváří gel, který brání refluxu do jícnu. Navíc pokud již k refluxu dojde, zateče do jícnu většinou pouze gelová vrstva, která má neutrální pH. Vytvoření gelu je rychlé, objevuje se do několika sekund po požití a trvá několik hodin. Slabá antacida v přípravku navíc snižují kyselost žaludečního obsahu. Aby byla zajištěna maximální účinnost, je nutné tyto látky podávat do 30 minut po jídle. Alginátová antacida se používají u dětí, adolescentů a těhotných.
Antacida obsahující hydrogenuhličitan sodný
Patří mezi slabší antacida. Při jejich používání dochází k resorpci sodíkových iontů. Tato antacida nelze doporučovat při léčbě chorob, u nichž je nutné omezit i přívod sodíku, jako je hypertenze, otoky a srdeční nedostatečnost. Ze slabších antacid je možné jmenovat ještě uhličitan vápenatý. I když se jedná o antacida s rychlým neutralizačním účinkem, jsou poměrně rychle odstraňována ze žaludku. Z toho důvodu je výhodnější dávat přednost přípravkům s obsahem hořečnatých a hlinitých solí nebo s alginátem.
